René Levínský

Narodiv se Evě Oelsnitz a Andreasi Bandovi, přímému potomkovi sládka broumovského pivovaru, světlo našeho světa jej pod původním jménem Pravoslav Oelsnitz poprvé spatřilo 15. února 1966 v Olešnici nad Halštrovem v saském Vogtlandu.  Po smrti otce v roce 1970 se s ním matka přestěhovala do stavení své matky ve východočeské vsi Levínská Olešnice, v níž Oelsnitz prožil své mládí a podle níž mu i matka v roce 1973 změnila jeho poněkud germánsky znějící příjmení. Křestní jméno Pravoslav mu pak na René změnila v roce 1977, zasažena četbou knižní série „Jalna“. Základní školu, kde si osvojil český jazyk, navštěvoval ve Staré Pace, dále dojížděl do Hradce Králové na Gymnázium Josefa Kajetána Tyla. V Praze pak na fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT vystudoval teoretickou fyziku (diplomová práce „O nekomutativním diferenciálním počtu  a kvantové grupě GL_J“). Později získal doktorát v ekonomii na CERGE Univerzity Karlovy (disertace „O síle v rozhodování“). V roce 2000 se vrátil do rodné Spolkové republiky Německo, aby nejprve šest let přednášel na Univerzitě Alberta Ludwiga v bádenském Freiburgu a pak téměř deset let pracoval jako zástupce ředitele výzkumného oddělení „Ekonomie strategických vztahů“ na Ústavu Maxe Plancka v durynské Jeně. V současnosti působí na institutu CERGE-I Univerzity Karlovy v Praze, kde se zabývá zejména teorií kooperativních a evolučních her a experimentální ekonomií. Je členem světové Game Theory Society.

Dramatikem se Levínský stal během svého pobytu v Hradci Králové, zejména pod vlivem Markéty Rybové a Petra Stančíka. Jeho dosavadní dílo sestává z přibližně patnácti divadelních her pro dospělé (které podepisuje pod různými jmény jako např. Miro Bludný, Vratislav Levínský z Olešnice, Jan Žďárský, aj.) a šesti loutkových her pro děti (které do světa vysílá pod jménem Šimon Olivětín). Jeho hry Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou (pod autorským pseudonymem Samuel Königgrätz) a Harila (zde Helmut Kuhl) byly zfilmovány Pavlem Göblem. V říjnu 1988 spoluzaložil divadlo Nejhodnější medvídci, v srpnu 2016 pak Divadlo Vojty Oláha. Světové premiéry jeho her jsou uváděny vesměs na scéně jeho domovských divadel, často v koprodukci s Divadlem Na tahu. Za svého dvorního režiséra považuje Andreje Kroba, mimo něj ovšem jeho hry režírovali např. Hana Burešová, Radek Beran, Zdeněk Bartoš, Martin Františák, Jan Frič, Michaela Homolová, Jakub Krofta, Ivo Kristián Kubák, Jiří Kubec, Slávka Mašínová, Marie Nováková, Jan Oborník, Tomáš Procházka, Akram Staněk, Petr Štindl, Johana Švarcová, Daniel Vavřík, Marek Zákostelecký a další. Jeho hry byly přeloženy do angličtiny, němčiny, polštiny, ruštiny, běloruštiny, litevštiny a francouzštiny. Od svého návratu do Čech v lednu 2016 žije na břehu Rokytky ve Vysočanech. Českého uměleckého života se účastní převážně o víkendech.

Hra „Dotkni se vesmíru a pokračuj“ byla dosud uvedena na třech českých scénách, poprvé v ND Praha 3. 11. 2016, poté ji hrálo Divadlo Klika v Brandýse nad Labem a Městské divadlo Brno.